O opeře

Mladou ženu opustil milenec. Nebo ho opustila ona? Telefonát je její poslední pokus o vrácení času, vyvolání vzpomínek a možná i pomstou. Sama ale vlastně neví, co od něj chce.

Stačí špatně vytočené číslo a Žena v zoufalství polyká léky a zapíjí je alkoholem. Pomalu se propadá do světa, kde se stírají hranice fantasie a reality.

Pak se ve sluchátku konečně ozývá vytoužený hlas. Žena plně propadá emocím i účinkům prášků. Možná jí nestačí jen telefon. Možná chce milence vidět. Rozbíjí věci, snaží se obléknout. Telefon zvoní.

Co je skutečné a co je jen halucinace? Co je minulost a co přítomnost? A kde je pravda?

Uprostřed zdevastovaného pokoje stojí Žena. Kolem ní se na podlaze válí sklo, převrácený nábytek, rozházené věci. „Miluji tě,“ zazní několikrát do prázdna než přijde ticho.

Délka představení: 60 minut bez přestávky


Francouzská opera s libretem Jeana Cocteaua, které vytvořil podle své stejnojmenné hry z roku 1930, a hudbou Francise Poulenca. Děj hry je jednoduchý. Mladá žena vede telefonní hovor s bývalým milencem, který ji opustil a má se další den ženit. Je to tedy naposledy, co spolu mluví. Během konverzace (my slyšíme pouze hlas ženy) se dozvídáme, že se cítí opuštěná a pomýšlí na sebevraždu. Jelikož je pařížský telefonní servis nechvalně známý svou poruchovostí, telefonní spojení se několikrát přeruší.

Premiéra se odehrála 5. února 1959 v pařížském Théâtre national de l’Opéra-Comique. Poprvé zazněla v interpretaci francouzské sopranistky Denise Duval. Mezi další zpěvačky, které roli nastudovaly, patří Karan Armstrong, Dame Josephine Barstow, Dame Gwyneth Jones, Catherine Malfitano, Audra McDonald, Julia Migenes, Maralin Niska, Jessye Norman, Magda Olivero, Renata Scotto, Anja Silja, Elisabeth Söderström, Phyllis Treigle a Galina Višněvskaja.

Česká premiéra Lidksého hlasu se uskutečnila 22. května 1964 ve Státním divadle v Brně (resp. v Divadle Na hradbách) jako součást večera tří jednoaktových oper. Podruhé u nás zazněla až v roce 1972 jako součást programu v Tylově (Stavovském) divadle. Na třetí uvedení museli diváci počkat až do roku 2000, kdy zazněla ve Státní opeře (nejprve v rámci Pražského jara), ve francouzském originále. stejně jako o sedm let později na stejné scéně, ale s rozdílným obsazením. V roce 2019 úspěšnou inscenaci režíroval na scéně Národního divadla Brno David Radok. Prozatím naposledy se hrála v produkci Run Operun Praha ve Venuši ve Švehlovce, kde si tuto roli poprvé vyzkoušela Tamara Morozová.