JEDNA ŽENA, JEDEN TELEFON

Vzhledem k panující situaci jsme nuceni přesunout premiéru naší komorní opery Lidský hlas na leden 2021.
Děkujeme za pochopení.

Od ledna 2021 v pražském divadle Apropo.

TERMÍNY A VSTUPENKY

O opeře

Mladou ženu opustil milenec. Nebo ho opustila ona? Telefonát je její poslední pokus o vrácení času, vyvolání vzpomínek a možná i pomstou. Sama ale vlastně neví, co od něj chce.

Stačí špatně vytočené číslo a Žena v zoufalství polyká léky a zapíjí je alkoholem. Pomalu se propadá do světa, kde se stírají hranice fantasie a reality.

Pak se ve sluchátku konečně ozývá vytoužený hlas. Žena plně propadá emocím i účinkům prášků. Možná jí nestačí jen telefon. Možná chce milence vidět. Rozbíjí věci, snaží se obléknout. Telefon zvoní.

Co je skutečné a co je jen halucinace? Co je minulost a co přítomnost? A kde je pravda?

Uprostřed zdevastovaného pokoje stojí Žena. Kolem ní se na podlaze válí sklo, převrácený nábytek, rozházené věci. „Miluji tě,“ zazní několikrát do prázdna než přijde ticho.

Délka představení: 60 minut bez přestávky


Francouzská opera s libretem Jeana Cocteaua, které vytvořil podle své stejnojmenné hry z roku 1930, a hudbou Francise Poulenca. Děj hry je jednoduchý. Mladá žena vede telefonní hovor s bývalým milencem, který ji opustil a má se další den ženit. Je to tedy naposledy, co spolu mluví. Během konverzace (my slyšíme pouze hlas ženy) se dozvídáme, že se cítí opuštěná a pomýšlí na sebevraždu. Jelikož je pařížský telefonní servis nechvalně známý svou poruchovostí, telefonní spojení se několikrát přeruší.

Premiéra se odehrála 5. února 1959 v pařížském Théâtre national de l’Opéra-Comique. Poprvé zazněla v interpretaci francouzské sopranistky Denise Duval. Mezi další zpěvačky, které roli nastudovaly, patří Karan Armstrong, Dame Josephine Barstow, Dame Gwyneth Jones, Catherine Malfitano, Audra McDonald, Julia Migenes, Maralin Niska, Jessye Norman, Magda Olivero, Renata Scotto, Anja Silja, Elisabeth Söderström, Phyllis Treigle a Galina Višněvskaja.

Česká premiéra Lidksého hlasu se uskutečnila 22. května 1964 ve Státním divadle v Brně (resp. v Divadle Na hradbách) jako součást večera tří jednoaktových oper. Podruhé u nás zazněla až v roce 1972 jako součást programu v Tylově (Stavovském) divadle. Na třetí uvedení museli diváci počkat až do roku 2000, kdy zazněla ve Státní opeře (nejprve v rámci Pražského jara), ve francouzském originále. stejně jako o sedm let později na stejné scéně, ale s rozdílným obsazením. V roce 2019 úspěšnou inscenaci režíroval na scéně Národního divadla Brno David Radok. Prozatím naposledy se hrála v produkci Run Operun Praha ve Venuši ve Švehlovce, kde si tuto roli poprvé vyzkoušela Tamara Morozová.

Osoby a obsazení

Žena (La Femme)


Tamara Morozová

Česká operní pěvkyně (dramatický soprán) slovenského původu. 2017 ukončila magisterské studium na pražské AMU. Od roku 2005 získala několik ocenění na pěveckých soutěžích. Pro Operní studio HAMU nastudovala titulní roli Taťány z opery Evžen Oněgin, První dámu v opeře Kouzelná flétna a Frau Vogelsang v Divadelním řediteli. V rámci programu Erasmus se na RSH Düsseldorf představila jako Agáta (Čarostřelec) a Mimi (La Bohéma). V roce 2015 získala stipendium IsaOperaVienna a zúčastnila se mistrovských kurzů pod vedením KS Eddy Moser. V roce 2016 absolvovala Sommerakademie Mozarteum v Salzburku pod vedením KS Daphne Evangelatos. Debutovala rolí Matky v opeře Hänsel und Gretel v německém Weikersheimu. Byla mj. stipendistkou nadace Junge Musiker Stiftung a Bayreuth Festspiele. Českému publiku se představila na festivalu Opera2020 v monodramatu Francise Poulenca Lidský hlas.

www.tamaramorozova.com

Klavír


Jan Dušek

Skladatel a klavírista. Vystudoval konzervatoř v Teplicích (klavír, skladba), a v letech 2004–2009 skladbu na HAMU, studia ukončil doktorátem v roce 2012.  Nyní pracuje jako odborný asistent s vědeckou hodností na katedře skladby HAMU. Jako klavírista se zúčastnil několika mistrovských kurzů a workshopů a své znalosti si rozšířil v letech 2013-14 soukromým studiem hry na klavír ve Vídni u Roberta Lehrbaumera, v roce 2015 v Paříži u Xiao-Mei Zhu a od roku 2016 v Londýně u Gordona Fergus-Thompsona. Získal ceny a čestná uznání v několika mezinárodních soutěžích. Pravidelně pořizuje nahrávky české hudby pro Český rozhlas. Účinkuje na mezinárodních festivalech (Pražské Jaro, Věčná naděje, Junge Kunstler Beyreuth apod.).

www.jan-dusek.com

Tvůrčí tým

Režie, kostýmy

Milan Lukáš Šnajdr

Režisér, scenárista, scénograf. Studoval herectví na VOŠH v Praze-Michli a soukromě rockový, popový, jazzový, operetní a muzikálový zpěv. Jako lektor dramatiky, logopedie a hlasové výchovy působil v organizaci krouzky.cz. V letech 2013-15 byl uměleckým šéfem souboru Free Time v plzeňském divadle Dialog. Podílel se na audiovizuálních projektech ve společnosti Media Flash. Momentálně se věnuje tvorbě soukromých projektů po celé republice, pedagogice v oboru herectví pro předškolní a školní děti, a působí jako hlasový poradce. V současné době pedagogicky působí v Domě dětí a mládeže Klamovka, Praha. 


Dramaturgie

Vojtěch Orenič

Po absolvování osmiletého gymnázia a krátkého studia Teorie a dějin dramaturgických umění na UP v Olomouci, během kterého působil chvíli jako light designer v divadle Tramtarie, nastoupil v roce 2008 jako inspicient do Komorní scény Aréna v Ostravě. V roce 2015 se přesunul do Janáčkovy opery Národního divadlo Brno jako produkční. Po dvou letech se z kanceláře přesunul opět na jeviště jako inspicient a asistent režie opery v tomtéž divadle. Během působení v Brně rozšířil své zkušenosti i o režii ať už činoherní nebo operní. Z posledních počinů to je například Mozartova Figarova svatba na Konzervatoři evangelické akademie v Olomouci.


Scéna

Pavlína Chroňáková

Studentka oboru scénografie na DAMU. Věnuje se divadelní i filmové scénografii a kostýmu. Zajímá se jak o klasickou činohru, tak imerzizivní a site specific divadlo.

Od roku 2019 je asistentkou scénografky Lucie Škandíkové, s níž zatím spolupracovala na několika inscenacích v Čechách a na Slovensku.

Jako filmová scénografka a kostýmní výtvarnice spolupracovala například s režisérem Jakubem Kouřilem, Rolandem Gardunem, nebo Davidem Daenemarkem.

Vytvořila scénografii a kostým pro inscenaci Nebeský hlas v divadle Venuše ve Švehlovce s režisérem Jakubem Čermákem a na několika studentských představení v rámci DAMU.

V budoucnu by se ráda věnovala propojení ekologických idejí a divadla.

Francis Poulenc

Francis Poulenc (1899 – 1963)

Francouzský hudební skladatel a člen skupiny Pařížská šestka. Narodil se v Paříži v rodině farmaceutických magnátů. Jeho matka, talentovaná klavíristka mu poskytla základní hudební vzdělání a finanční situace rodiny dovolila, aby studoval hru na klavír u španělského virtuóze Ricarda Viñese. Jako skladatel byl ovšem samouk, a když v 18 letech složil svou první skladbu Rapsodie Négre pro baryton a orchestr, vyvolala v Paříži senzaci. Po válce se zdokonaloval ve  skladatelské technice, tři roky docházel k učiteli Charlesovi Koechlinovi. Pro jeho život i tvorbu byl významný rok 1935, kdy při autonehodě zahynul jeho blízký přítel, skladatel Pierre-Octave Ferroud. Tato tragická událost podnítila Poulenca k návratu ke katolické víře, kterou v mládí ztratil, a zaměřuje se více na duchovní hudbu. Hudební kritik Claude Rostand jej charakterizoval, že je „napůl darebák, napůl mnich“ („le moine et le voyou„), a rovněž jeho dílo obsahuje překvapivou škálu skladeb, od odlehčených klavírních skladeb a sonát, k hlubokým a závažným vokálním hudebním dílům. Jako samouk v oboru skladby přinesl do francouzské hudby nové melodie, nadhled, vtip a eleganci. Nejraději skládal díla pro klavír, na němž sám jako interpret vynikal, a vokální díla. Jeho dílo můžeme rozdělit na komorní tvorbu (především sonáty), koncerty, písně, sborovou hudbu a vokálně – instrumentální hudbu, mezi níž patří opery Prsy Tiresiovy a Dialogy karmelitek, kantáta Lidská tvář a monoopera Lidský hlas. Francis Poulenc zemřel v 64 letech na infarkt.

Jean Cocteau

Jean Cocteau (1889 – 1963)

Francouzský básník, spisovatel, libretista, režisér. Je považován především za vynikajícího básníka francouzské avantgardy, ale jeho všestranný talent mu umožnil zasáhnout téměř do všech oblastí umění. Jako dramatik se nevyhýbal žádné z divadelních forem, stal se propagátorem syntézy různých umění, a mimo poezii napsal i několik románů. Kromě psaní scénářů a režie se objevil i v několika menších rolích ve svých filmech. Narodil se v rodině advokáta, a jeho dětství a celý život ovlivnila sebevražda otce, s níž se nikdy nevyrovnal. Snad i proto hledal podporu a lásku u mužů, jeho legendárním partnerem byl herec Jean Marais. Na uměleckou dráhu se vydal v roce 1907, nejprve začala psát verše. Představení Ruského baletu, a konkrétně choreograf Sergej Djagilev ho inspiroval k psaní libret (první napsal už v roce 1911). Od počátku dvacátých let se soustředil především na divadlo (mj. Modrý vlak z roku1924 s podtitulem „balet na jakoukoliv hudbu“). V roce 1925 poprvé vstoupil do oblasti filmu. Významný byl rok 1930, kdy natočil podle vlastního scénáře film Le Sang d’un poete (Básníkova smrt. 1930) a uvádí jednu ze svých nejlepších her, monodrama Lidský hlas. Až do své smrti tvořil s Jeanem Maraisem nejen partnerskou dvojici, ale také tvůrčí tým, mj. filmy Věčný návrat, Kráska a zvíře, Dvouhlavý orel, Orfeus ad.)

Vstupenky

V tuto chvíli nejsou žádné nadcházející události.